Böhmerland-

Böhmerland-Čechie, Československo

Nejdelší motocykl na světě. Jeho rozvor, tj. vzdálenost os kol, je 2230 mm! Tedy téměř o celý metr více, než je průměrný rozvor normálního motocyklu. Tato světová rarita nesoucí značku Böhmerland nebo Čechie podle toho, zda se dodávala německému nebo českému zákazníkovi, se vyráběla v severních Čechách v Krásné Lípě a v Kunraticích u Šluknova.
Duchovním otcem a výrobcem tohoto monstra byl Albin Liebisch, majitel textilních továren a velký motocyklový nadšenec. Protože se výrobou motocyklů neživil, byl jako konstruktér úplně nezávislý a mohl realizovat své myšlenky a nápady bez ohledu na tehdejší konstrukční směry a principy. Jeho tvůrčí přístup ke konstrukci motocyklu byl velmi osobitý a svérázný. Nedal se ničím ovlivnit. Šel svou cestou za svým cílem bez ohledu na komerční stránku věci. Výsledkem jeho snah je unikátní motocykl. Okruh zákazníků byl pochopitelně omezený. Stačil však na to, aby se výroba udržela bez větších odbytových problémů a bez podstatných změn od roku 1925 až do roku 1939. Hlavní odbyt byl v severních Čechách. Do jiných koutů republiky se tyto stroje dostaly jen ojediněle. Export nebyl vlastně žádný, několik exemplářů bylo snad vyvezeno do Německa.
Tyto motocykly se stavěly ve dvou verzích, jako krátké nebo dlouhé chassis. Krátký dvousedadlový stroj byl dlouhý 2250 mm, dlouhý třísedadlový 3170 mm. Oba modely byly vybaveny stejným motorem, jednoválcem 600 cm3 OHV Liebischovy vlastní konstrukce. Motor měl zpočátku skromný výkon 11,8 kW (16 k) při 3600 ot./min., později byl zvýšen na 17,7 kW (24 k) při 5000 ot./min. Maximální rychlost se udávala 130 km/h, u "závodní" verze dokonce 160 km/h. Oba tyto údaje se však zdají příliš optimistické. U standardního modelu je realističtější špička kolem 100 km/h.
Aby prokázal kvality svých výrobků, a také ze sportovního nadšení se Albin Liebisch zúčastnil několika závodů. Například v mezinárodním závodě Dubí-Cínovec u Teplic se umístil jako druhý před svým továrním jezdcem Antonínem Hawlikem.
Charakteristickým rysem motoru byl nezakrytý ventilový mechanismus. Jezdec měl možnost sledovat chod motoru. V době zrodu této značky to nebylo ještě tak neobvyklé. Ale během celých 15 let na této specialitě Liebisch nic nezměnil. Výhodou tohoto anachronismu byla ovšem snadná přístupnost. V roce 1927 vybavil Liebisch několik kusů dlouhého modelu dvěma třístupňovými převodovkami Sturmer Archer. Jejich kombinací měl tedy motocykl celkem devět převodů. Druhou převodovku obsluhoval spolujezdec; to ovšem vyžadovalo dokonalou souhru. Dvojitý trubkový rám - Liebischův patent - byl velmi robustní a dost těžký. Liebischovi se však podařilo snížit těžiště. Rovněž odpérování předního kola bylo velmi neobvyklé, ale účinné, zvláště na tehdejších špatných silnicích. S dvěma nebo dokonce třemi osobami "na palubě" se tento motocykl považoval za ideální "grand tourer". Aby to dokázal, podnikl Liebisch okružní jízdu Evropou. Na svou dobu byla jízda na tomto stroji skutečně velmi pohodlná a stroj byl nad očekávání dobře ovladatelný. Jen v zatáčkách byla délka motocyklu nevhodná.
Na tomto motocyklu lze těžko nalézt něco zcela normálního a běžného. Disky kol jsou z lisované oceli s typickými kruhovými otvory. Vzhled stroje dokreslují dvě přídavné "aerodynamické" palivové nádrže umístěné vzadu, každá z nich na pět litrů. Tím se celková kapacita paliva zvyšuje na 24 litry. Liebisch vyráběl také sajdkáry "leteckého" tvaru. Se sajdkárem umožňovala kombinace dopravu čtyř osob a ještě náhradního kola. V roce 1935 začal Liebisch experimentovat s "lehkým" motocyklem vybaveným dvoudobým jednoválcem 350 cm3. Motor byl ovšem jeho vlastní konstrukce. Vývoj stroje však nebyl nikdy doveden ke konci a dvoudobá třistapadesátka se do výroby již nedostala.
Jelikož továrna byla v oblasti Sudet, výroba motocyklů v době války nevydržela. Byly zapotřebí jiné zbraně. V továrně se vyráběly součásti do letadel Junkers a jiné díly. Když přišel rok 1945, Albín Liebisch se pokoušel se neúspěšně obnovit výrobu motocyklů. Ale vše musel předat národnímu správci a s celou rodinou musel odejít do sběrného tábora v Rabštejně pro němce určené k odsunu. Veškerý jeho majetek byl zkonfiskován.
Asi po roce byl odsunut a usadil se v Pasově. Pokračoval ve své vášni, a v roce 1952 zkonstruoval své poslední dílo. Tento stroj ovšem přežil jen ve fázi prototypu.
Albín Liebisch zemřel v roce 1965 v Pasově, bez jekéhokoliv uznání ať z české nebo německé strany. Teprve po 35 letech mu byla z iniciativy přátel značky Čechie-Böhmerland, odhalena pamětní deska v Krásné lépe.
Po roce 1945, to s továrnou Liebische, jakož i s jinými továrnami, šlo "z kopce". Nevyrobil. respektive nesmontoval se již jediný motocykl. Národní správce (dřívější zaměstnanec Jawy), továrnu (použijme dnešní výraz) vytuneloval. Jeho správcování skončilo až před soudem, ale to již bylo pozdě. Továrna byla uzavřena v roce 1947. Budovy továrny byly strženy a na jejich místě stojí dnes rekreační chaty. Jejich stavitelé tvrdili, že kam kopli, tam našli nějaké, zrezavělé součásti motocyklů.
Stroje, které se přes válku zachovaly, ještě dlouho sloužily. A nejen k účelům, k nimž byly původně určeny. Jeden oral pole, motor jiného poháněl domácí vodárnu nebo elektrárnu, jeden kameník s ním dopravoval kámen z lomu. Dnes jsou tyto stroje hledány sběrateli. U nás jich existuje několik, zrenovovaných majiteli do výstavního stavu. Jeden se dostal dokonce až do Austrálie. A možná že ještě nějaké čekají na objevení v zastrčených kůlnách.

FOTO:

ODKAZY:

Zpět do galerie